V poslední květnové neděli jsme se sešli v Dubnici u Stráže pod Ralskem u Petra Šimka, abychom pokračovali ve výcviku. Kromě převážné části „zdravého jádra", které se účastní téměř všech výcvikových akcí, se objevily nové tváře. Dokonce i z jiného klubu. Zájem byl tak veliký, že měl výcvikář Petr co dělat, aby se na každého dostalo.

Pokud takový zájem bude trvalý, bude nutno přistoupit k rozdělení na skupiny tak, jako se to udělalo na chvíli ve 2.části dopoledního nácviku, kdy si to Petr s Věrou rozdělili. Jedni nacvičovali aport a druzí obraty. Ostatně by to bylo užitečné i z toho důvodu, že jsou někteří pokročilejší a ti pomalejší je zdržují a naopak začátečníci zase potřebují, aby se jim někdo trochu podrobněji věnoval a vysvětloval, a vysvětloval... Kromě toho u mladých psů při dlouhém čekání nastupuje únava a jejich pozornost otupí. V neposlední řadě je vidět, kdo se psa v mezidobí pracuje i doma, a kdo od předchozí akce nepokročil. (Při výcviku pouze jednou za měsíc psa nevycvičíte).

Dopoledne byl, již tradiční výcvik na suchu, přivolání, cviky poslušnosti, ale i cviky speciální na překážkách, jako je překlápěcí lavice, plazení rourou apod. V některých případech musel do roury nejdřív páníček nebo panička a pak se teprve nechal přemluvit pes. Jiní to zvládli hned napoprvé, ale nakonec uspěli všichni. V předbouřkovém parnu a za teploty 30°C! Tedy fundláci: „Klobouk dolů!" Tomu říkám zdraví a zdatní psi, o povahách ani nemluvě.

Následoval polední odpočinek po dobrém gáblíku Květy Šimkové i další dobrotách,co kdo přines a co kdo měl. Odpolední program byl už ryze vodní na jezeru u Mimoně,vzdáleným asi 10 minut jízdy. Nádherné přírodní prostředí u lesa, dobrý vstup do vody pro psy i cvičitele a výsledek se dostavil. Přesto, že se schylovalo k bouřce, psi makali jak diví a zejména mladí psi dělali pokroky. Hodně pomohl obětavý Adam Šimek, dělající pomocníka ve vodě i na člunu, a ještě si našel čas na malého Ondru, který byl nejmladší účastník. Je vidět, že si Petr v předstihu vychovává nástupce prakticky od kolíbky.

Když už je řeč o pomocníku ve vodě, všiml jsem si, že i někteří ze cvičících projevovali pro tuto práci talent, jmenovitě např.Václav Červený z Berouna, byla by škoda na tom dál nepracovat..Obdiv ostatních sklidila i Radka Víchová za své výkony z Albertem od Třebízské skály a za pokrok, jakého spolu dosáhli.

Plavání s psovody, aport i skoky ze člunu a plavání psů za člunem, zvykání si na jízdu na surfovém prkně jeho tahání, zkrátka pestrý program všechny tak zaujal, že když se setmělo, přišla průtrž mračen a hromy stíhaly blesky, cvičilo se dál. Nebylo to sice zrovna dle zásad bezpečnosti, ale sami víte, že koupání za bouřky je žůžo. Žádný pes se hromů nebál, ostatně povahy jsou také něco, co lze našemu chovu Fundláků závidět a je to potvrzení správnosti našeho přístupu hodnocení povahy na bonitacích. V neposlední řadě to bylo přiblížení výcviku praktické realitě, např.za bouře při záchraně na moři. Zkrátka takové ztížené podmínky, ale Novofundlandský pes obstál na jedničku. A nejen psi, ale i psovodi a nesmím zapomenout na Květu Šimkovou, dělající provianťáka i u vody. Dokonce měla s sebou i teplé kafe, které po bouřce přišlo obzvláště vhod.

Nesmím zapomenout, že na suchu i ve vodě, bylo velkým usnadněním výcviku, když Petrův Dasty a Bad z Dunasem Věry Čermákové dělali svým způsobem předcvičení, takže ostatní měli možnost vidět, jak mají cviky vypadat. Názorný příklad je mnohem víc, než pouhé vysvětlování. I to je jeden z důvodů, proč výcvik šel tak rychle kupředu. Doufám, že to tak bude i na dalších akcích a přeji Vám všem, kteří cvičíte, aby ste měli radost z úspěchů, resp.pokroků ve výcviku, jakou jsme měli i my v Mimoni.