Výcvikový den Libeň 16.2.08 aneb jak to viděl Brdeček.

Tak je zase sobota, já zase pojedu s pánečkem na cvičák, Diko zůstane doma, prý to tu někdo musí ohlídat. Nastupujeme do auta a odjíždíme, ale jedeme nějak divně dlouho? Tak a jsme na místě, to je divné, tady jsem ještě nikdy nebyl. Je to tu hezké a kupodivu jsou tu samý Fundláci, sešlo se nás tu celkem 12 se svými pánečky.

 

Po procházce po okolí jsem si šel na chvíli odpočinout do kotce a páneček si odskočil do klubovny na kávu. Potom jsme šli cvičit. Výcvik vedl opět Petr Šimek. Rozdělili jsme se do dvou skupin, pokročilí a začátečníci. Já jsem byl mezi pokročilými, začátečníky si vzala na starost Věra Čermáková.

Cvičili jsme základní poslušnost, nic nového, to vše jsme všichni zvládali levou zadní packou, horší to bylo s některými pánečky, to musel Petr vysvětlovat, jak na nás abychom necvičili my je. To já mám dobrý trik (naučil jsem se ho od Dika) takzvaný syndrom „hluchý pes“ a nebo ,,to asi páneček volá na toho druhého“, potom, když to praskne, tak se tvářím alespoň že já nic, já muzikant.

Po základní poslušnosti jsme si vyzkoušeli překážky. To opět všichni z naší skupiny zvládli bez větších potíží. Po překážkách byla pauza na vyvenčení a odpočinek. Páneček šel do klubovny na výbornou polévku, kterou připravil Věrky Milan. To jsem si raději odpočinul v kotci, s plným žaludkem se špatně cvičí, mně stačí pár piškotů za odměnu a dost čisté vody, pořádně se nadlábnu až večer doma s Dikem.

Po poledni jsme zkoušeli obrany. Přišel tam nějaký cizí chlap, všichni mu říkali figurant. My jsme ho obestoupili a on tam různě poskakoval a snažil se nás rozčílit. To měl ale u některých kolegů psů (i fen) smůlu, ti klidnější občas na něj štěkli a když jim něco strčil až pod nos, tak mu to teprve sebrali. To já jsem se snažil mu nejdřív dát najevo, že nemám strach a potom, jak se ke mně přiblížil, tak jsem mu vždy sebral, co měl a odnesl jsem si svůj úlovek stranou.

Bezkonkurenčně nejlepší byli ale při obraně i při celém výcviku psíci Věry a Petra. Mně ale na obranách všichni také chválili, že prý dobře koušu, ale také proto, že nevrčím na ostatní psy (kdo by to ale všechno stíhal).

Po ukončení obran si někteří vyzkoušeli ještě revíry a zadržení. To já ale nedělám, místo toho u nás na cvičáku jdu raději jen tak cvičně pro pár aportů do řeky. Po skončení výcviku a krátké procházce jsem si šel zase na chvíli odpočinout do kotce. Počasí přálo nám i pánečkům, svítilo sluníčko, ale nebylo velké teplo, takže bezva. Bylo nás zde 12 psíků
a 16 jejich pánů.

Když jsme se se všemi rozloučili, tak jsme odjeli domů. Na konečné zpestření dne jsem si trochu prohnal sousedovic kocoura, potom jsem si nacpal bříško a šel si trochu schrupnout. V noci už musím být zase čilý, nemůžu přece chtít na našem „dědouškovi“ Dikovi, aby hlídal celý den a celou noc a já si spal. Takže milí psíci a jejich dvounozí kamarádi brzy zase na nějaké akci nashle (doufám, že už tam bude taky trochu vody).

Všechny zdravíme Brdek, Diko, Pepa, Lenka a Ondra H.