Jste zde:  
||
||
||
Křtiny Novofundláků - trochu recese i propagace plemene

Ostatní

Křtiny Novofundláků - trochu recese i propagace plemene

Křtiny Novofundláků
Křtiny Novofundláků
Když nás paní Jitka Hořáková pozvala na 15.října t.r. do renovovaného nádherného historického areálu statku ve Vinoři na „křtiny“ jejího prvního vrhu fundláků, považoval jsem to možná za trochu recesi, pokračující v duchu, tomu předcházející „svatby“ její feny Carie s Dustinem Maceškou. Byli jsme však velmi příjemně překvapeni nejen profesionalitou připravení celé akce, k čemuž mj.přispělo i to, že probíhala na pozadí „dealerského dne“, oslavujícího 3leté výročí dodavatele krmiv Nutrience, ale udivila nás i vysokou účastí návštěvníků, kteří se přišli podívat nejen na křtiny, ale zejména na další zajímavý program. Přispělo k tomu i nádherné počasí prosluněného dne babího léta, kterého jsme si letos užili nebývalou měrou.

Samotné „Křtiny“ štěňat a jejich současné předání novým majitelům byly doprovázeny „přáním“ jednotlivých kmotrů i kmotřiček, (každé štěně mělo svého kmotra) a doufejme, že se jejich nejrůznější „sudby“ alespoň zčásti vyplní, neboť všichni přáli štěňátkům něco pěkného. Já osobně jsem sice trochu konservativní a tak preferuji předání štěňat spíše v rodinném kruhu, nicméně musím uznat, že trocha „oficiality“má také něco do sebe. Ostatně proč ne? Vždyť kmotrem jsem ještě nikdy nebyl.

Po tomto pěkném zahájení celého dne, následoval další program.Např.. „módní přehlídka“ . Čeho? Jak jinak než psích obleků v recesním duchu. Do přehlídky byli pěkně zapojeny i děti a tak to trochu připomínalo soutěž „Dítě a pes“. Pouze to hodnocení chybělo. Je škoda, že jsme o přehlídce nebyli informováni dříve – mohli jsme módnímu salónu konkurovat a předvést také něco praktického, např. vesty pro psy na vodní práce

A když už hovořím o záchraně, nemohu vynechat další část, již odpoledního programu a to představení psí, či vlastně veterinární rychlé záchranné služby.Její profesionální vybavení, suverénní přístup a rychlost si nezadali s postupem humánních záchranářů, ba ve srovnání s některými případy je i podstatně převyšovali.Že tato služba není samoúčelná či zbytečná mi jistě potvrdí ten, kdo se setkal např. s těžce zraněným psem při dopravní nehodě nebo zažil třeba náhlé přetočení žaludku, jaké se někdy přihodí u velkých plemen apod. Poučné bylo už samotné seznámení se zásadami první pomoci v takových případech. A nutno poznamenat, že by neškodilo takovou akci zopakovat s podrobnějším rozvedením těchto zásad první pomoci u zvířat.

Jinou částí programu byla ukázka výcviku „skutečného policejního psa“a předvedení výcviku „sportovního“ nácviku obrany. Obojí bylo velmi zajímavé. První ukázku předvedl policejní psovod se svým Německým ovčákem a po společném nácviku kruhové obrany druhou ukázku Věra Čermáková se svým Badem od Trojské skály. Zde si nemohu odpustit následující porovnání, resp.poznámku. Zatímco akce policejního psa, ač dostatečně důrazná, byla provázena, a ne jenom z mého pohledu, značnou nervositou, překusováním, kdy NO často držel jen za přední zuby, zásah Bada probíhal s určitou majestátností, kdy Novofundlanďan, naprosto vyrovnaně, avšak dostatečně důrazně držel rukáv skutečně „na plnou hubu“. O to víc mě proto zamrzela z mikrofonu slova komentátorky, která se vyjádřila v tom smyslu, že Novofundlanďan měl vlažnější nebo ne tak důrazný zásah. Jestliže je již zmíněné nervosní překusování považováno u policejního psa oproti pevnému držení za přednost - pak prosím. Jak jsem se ovšem následně dozvěděl, výcvik psů není zrovna doménou paní komentátorky. Je zřejmé. že pro majitele NO by bylo v danou chvíli těžké překročit vlastní stín a i při respektování specifičnosti plemen připustit, že i jné plemeno umí to, co NO a mnohdy i lépe. Je ovšem normální, že každý pták si chválí své peří, tak proč by majitel NO a nebo NF měl být výjimkou…

Mimo jiné vyrovnanost Fundláka hned následně ocenili děti, které si s ním mohli hrát a hladit jej, prakticky bezprostředně po ukázce obrany. Myslím, že není moc plemen, kde to tak skutečně lze.

Takže závěrem bych chtěl poděkovat Jitce Hořákové nejen za originální nápad a jeho zajištění, ale spolu s Věrou Čermákovou oběma za zajímavou propagaci plemene.

Vytisknout E-mail