Dopoledne v pátek vyjíždíme, Indy už se nadšeně nacpal do auta a já se jdu rychle rozloučit s Hagym, který na mě hází smutné oči, proč že on nejede a jede jen Indy a s příslibem brzkého vynahrazení odjíždíme. Po hodině jízdy vystupujeme a s díky se loučím s rodiči, kteří jedou dál, směr Polsko
Dopoledne v pátek vyjíždíme, Indy už se nadšeně nacpal do auta a já se jdu rychle rozloučit s Hagym, který na mě hází smutné oči, proč že on nejede a jede jen Indy a s příslibem brzkého vynahrazení odjíždíme. Po hodině jízdy vystupujeme a s díky se loučím s rodiči, kteří jedou dál, směr Polsko.
V dálce vidím Matildu, no je to jasný, hned se na Indyho vrhá a skáče mu po hlavě. Ten se na ni zjevně taky těší, protože ji vše oplácí a s velkou radostí si proškubávají kožichy.
Dopoledne nás paní Keslová opět, jako na minulém ASAPu, zasvětila do tajů úpravy psa před výstavou a klasické péče o srst. Toto téma je nevyčerpatelné, takže zaujatě posloucháme a sledujeme její ruce, jak obratně se perou s hustou srstí.
Po obědě se vydáváme na výlet do nedalekého Babiččina údolí.
Myslím, že procházka nám všem prospěla, já osobně jsem se podívala do míst, které jsem navštívila naposledy někdy v dětském věku a osvěžila si staré vzpomínky jako Viktorčin splav, pomník Babičky s dětmi, Sultánem a Tyrlem.
Slunce celkem pálilo a někteří čtyřnozí nedočkavci se šli schladit do místního potůčku, ti dvounozí se ochladili u stánku se zmrzlinou. V poklidu jsme se vrátili na parkoviště a odjeli zpět do kempu, kde už na mě čekal nedočkavý Michal.
Po následné večeři jsme poseděli v hospůdce a probírali vše možné i nemožné. Blížila se sedmá hodina, čas našeho odjezdu.
No nechtělo se nám, koukali jsme na sebe navzájem s nezodpovězenou otázkou zda zůstat či odjet.
Přespat nebyl problém, Matilda nám bratrsky věnovala konzervu, další sraz v nedohlednu… Zůstaneme! A vyplatilo se.
Na sobotu bylo na plánu několik přednášek na téma canisterapie, chov, zdraví, průběhy výstav a s tím spojená soutěž.
Už jsem chtěla jít přečísnout Indyho, když v tom mi bylo oznámeno, že psi jsou ze hry výjimečně vyřazeni, zastoupíme je my, majitelé.
Každý obdržel pořadové číslo, byl zařazen do třídy a postupně ohodnocen.
Asi si dokážete představit, jak nelehký úkol byl hodnotit nás lidi. Ba snad snazší je hodnotit psy. Ty jsou přeci jen typově vyrovnanější
Během soutěžení jsem si vysvětlovali, kdy kam nastoupit do kruhu, kdo může soutěžit dále a kdo je vyřazen, jaký titul co znamená atd…
Soutěž měla velmi zábavný charakter, což jsem ocenili všichni a užili si spoustu zábavy.
Pochopila jsem spoustu souvislostí s udělováním titulů a dalším postupem do závěrečných soutěží, ve kterých jsem dost tápala.
I naši psi si užili kopec srandy, vylítali se, pohráli a taky navazovali důvěrné vztahy.
Jako třeba Indy, který se zamiloval do hnědovlásky Brendy. Že by ta hnědá kukadla?
No prostě fajn víkend s fajn lidmi. Myslela jsem, že to bude jenom o výcviku nebo tak nějak, ale ono to bylo naprosto o všem.
A pokud jsem měla pocit, že toho vím dost, po květnovém ASAPu jsem si musela přiznat, že toho vím vskutku málo a je pořád co se učit.
Upřímné dík všem, kteří ASAP organizovali a připravovali.
Petra Rážová a Indy