17:15 ... Pusa a večeře na rozloučenou a už jsme na cestě! Máme v šest hodin sraz na pumpě v Průhonicích s Radkou a Věrou, jejich pejsky a posádkami.

18:25 ... Přesouváme sraz na pumpu k Jihlavě a dále stojíme v zácpě daleko před Průhonicemi, jak geniální byli ti Jandovi a Kalvodovi, když jeli včera!

 

19:30 ... Naše tři auta už jsou pospolu, teď ještě u Devíti křížů nabrat Keslovic dvě posádky a Strouhalovi někde ještě dál, no jestli se to všechno sejde, bude to úspěch.

22:30 ... Nesešlo.

23:30 ... Chorvatsko prý prohrálo s Tureckem nesmírně smolně čtvrtfinále na ME ve fotbale, to bude veselo!

0:40 ... Chorvaté prohráli asi opravdu smolně, když vidím ty tisíce červeno-bílých čtverečkovaných uplakaných fanoušků, v okolních vozech.

4:00 ... Ani nevíme co slavit dříve, jestli 500 ujetých kilometrů, nebo 25. pumpu, u které stojíme či aspoň přibržďujeme, 15. zácpu, ve které trčíme nebo to, že se už dvě hodiny žádná ze tří zbylých posádek naší karavany neztratila.

5:05 ... Porada na pumpě.

5:40 ... Konec porady.

5:50 ... Porada o předchozí poradě.

5:55 ... Objížďka.

8:00 ... Horko.

9:30 ... Mnohem větší horko.

11:30... Moře.

15:30 ... Jsme u vily, která bude naším domovem po následujících sedm dní, k moři kousek, slunce pálí, všichni unavení a my se ubytováváme v podkroví s terasou a krásným výhledem.

17:00 ... Vychladilo se první pivo, dovolená může začít.

 

 

 

20:30 ... Na moře je spuštěn člun, nemá zatím jméno, ale jinak je plně připraven! Je to romantika, slunce zapadá, vlny omývají houpající se člun a všechny posádky v pořádku dorazily do místa dovolené. Jen výprava pod vedením náčelníka Jakuba Jandy dorazí později.

23:00 ... Je krásně, už není až takové vedro, na obloze hvězdičky a všichni se ukládají ke spánku.

6:43 ... Příprava na přípravu na odchod na cvičení.

6:44 ... Příprava na odchod na cvičení. (Ta Petrova terminologie, ta mě jednou zničí.)

6:45 ... Odchod na cvičení. Můj milý deníčku, jsi jediný komu se mohu svěřit: Jak může existovat země, kde je horko už v noci?!

7:00 ... Pejsci ve vodě začínají chápat, že tenhle rybník, je něčím zvláštní. Zatímco my řešíme ježky a útesy, pejskové dovádí. Začínáme s výcvikem.

...

Znáte ten pocit, kdy si řeknete, že budete pravidelně psát deník nebo třeba, že budete hubnout nebo dokonce, že nebudete svého psa rozmazlovat? Pokud ano, pak víte, jak dopadl tento můj cestovní deníček.

Dovolená v Chorvatsku byla jedinečnou možností letní dovolené s pejskem u moře a hlavně díky paní Kalvodové i velmi snadnou a komplikací prostou. Ruku na srdce, co víc si přát, nebylo třeba zjišťovat v hotelu, zda a za kolik psa ubytují, ani složitě okecávat, že se paní mýlí, když se domnívá, že novofundlanďan je velký černý pes co slintá. Kdo chtěl během dovolené s pesky cvičit, měl k dispozici ochotného cvičitele, který je sice přísný a náročný, ale co si myslí doopravdy dokazují hlavně ty hodiny, které výcviku dobrovolně věnuje. Komu moře ze břehu přijde nudné, mohl využít kooperace mnoha dalších lidí, v čele s Jandovými a Víchovými, a využít služeb nového NFK člunu a nestarat se o benzín, povolení, lodivoda ani přepravu.

Můj deníček skončil s prvním cvičením. To proběhlo celkem tradičně, Petr netrpělivě něco brblal, ale přesto byl prvním, kdo se vrhal do vln za účelem dokončení cviku za každou cenu. Pejsci jeden za druhým nosili z vody aporty a s úlevou se chladili ve vlnách. Cesta zpět z pláže do vily, původně zamýšlená jako venčící procházka, se stala spíše přecupitáním rozpáleného asfaltu. Zasloužený odpočinek ve stínu přes nejteplejší část dne byl pak pro psi samozřejmou nutností. Odpolední výcvik plynule navázal na dopolední snažení, kompletní skvěle poskládaná parta pejsků a psovodů, odhalovala další a další krásy i záludnosti výcviku v moři. Hlavní součástí výcviku se stal oranžový přítel, který nás pak po celý týden držel až zázračně nad vodou.

V následujících dnech občas někdo cvičení vynechal, ti, kteří od počátku pojali akci jako dovolenou se vším všudy, se tu a tam připojili k výcviku. Parné denní hodiny bylo možné trávit jen spánkem a nebo koupáním, což nebylo nepříjemné dilema. Skoro všichni vsadili na své domácí zásoby, jídelníček občas vylepšil Kuba nebo Máček grilovanou rybou, případně s láskou připravovanými mušlemi, ovšem nejvíce se rozšoupli Víchovi. Celý rok se odbývali, aby si na dovolené dopřáli Amore-Mio od Maggi.

Poklidný chod obou námi obsazených vil narušil až čtvrtek. Nejprve křest člunu, který si jel přes 1000km pro své nové jméno Pašák a také pro přání od sudiček, kterými byly dámy Jandová, Kalvodová a Čermáková. Čtvrteční paráda pokračovala oslavou narozenin a sám pan domácí byl překvapen, co se může stát, když pokyn „zpívejte“ dopadne na úrodnou půdu. Jako jeden z oslavenců musím poděkovat všem, že oslava byla opravdu příjemně stráveným večerem.

Pátek se nesl v duchu příprav na nelehkou cestu zpět do vlasti a odpoledne se první povozy začaly přesouvat k domovu. Nyní jsou již všichni v pořádku zpět, ale pokud na ně zapůsobil uplynulý týden podobně jako na mě, zřejmě si říkají, že cesta byla náročná, horko také, ale při prohlížení fotek dodávají, že v křišťálově čisté vodě to jejich fundlákovi nesmírně slušelo, dovolenou měli perfektně připravenou a cenově přijatelnou a pochytali co šlo bronzu, neboť mrak či dešťovou kapku po celou dobu vidět nebylo.

 

Martin Musil