Jste zde:  
||
||
||
Jak žít s neurotickým psem II.

Ostatní

Jak žít s neurotickým psem II.

Jak žít s neurotickým psem

Když pes přichází na svět, má minimální (pokud vůbec nějaké) citové problémy. Protože zatím nemusí čelit skutečnosti, dívá se na svoji budoucnost optimisticky. Jako u malých dětí se potíže objeví později - řekneme minutu dvě po porodu.

{nomultithumb} Když pes přichází na svět, má minimální (pokud vůbec nějaké) citové problémy. Protože zatím nemusí čelit skutečnosti, dívá se na svoji budoucnost optimisticky. Jako u malých dětí se potíže objeví později - řekneme minutu dvě po porodu.

Jak žít s neurotickým psem - pokračování z knihy
Jak žít s neurotickým psem
Jedna z myšlenek, která vytane nově narozenému psíkovi na mysl a která mu přijde jako vynikající představa, je jídlo. A tehdy poprvé objevuje podstatu svého okolí - nelítostně konkurenční. Instinkt ho nutí uspokojit hlad, ale do cesty jsou mu stavěny překážky v podobě jeho stejně odhodlaných bratří a sester, mířících stejným směrem.

Čím je štěně starší, tím více se uvědomuje, že se dostalo do úzkých. Kamkoliv se podívá, vidí stejné psíky, jako je ono samo - někdo si je může koupit za peníze. Šokující je také zjištění, že pes je nenahraditelný.

Psovi připomínají jeho nedostatečnost také minulí a současní hrdinové, vedle jejichž úspěchů se ty jeho jenom smrskávají. Například hlídací pes Cerberus se proslavil jako stráž u bran Hádu, což není vzhledem k jeho třem hlavám (u psů dost neobvyklé) nic pozoruhodného. Následovaly tak známé postavy, jako jsou Rin Tin Tin, Lassie, Snoopy, pes Filipes a mnozí další. Kdo by neměl v takové společnosti pošramocené ego?

Psi nejasného původu se často cítí společensky méněcenní. Neposkvrněná řada předků umožňuje psovi ukázat svoje přednosti na psích výstavách, zatímco pro početně vyšší a rozhodně nejúspěšnější rasu ze všech, voříšky, zůstávají dveře výstavních prostor uzavřené.

Naše kultura klade na psa tvrdé požadavky. My lidé přijímáme jako fakt - ovšem neprokázaný - tvrzení, že „pes je nejlepší přítel člověka", a dále se tím nezaobíráme. Pro psa je to námět na diskusi. On ví, že dokonce opak je pravdou. To člověk je nejlepší přítel psa.

Pokud pes nevyroste do velikosti bernardýna nebo dogy, což všichni jedinci nedokáží, bude vydán na milost svému pánovi. Postoj na dvou nohách umožňuje člověku dívat se na svého mazlíčka dolů; tudíž přezíravě, má-li k tomu sklony. Tato výhoda poskytuje majiteli nedobytný pocit nadřazenosti. S člověkem, který zaujímá takový postoj, lze jen těžko žít, jde-li to vůbec.

Dokonce i štěně brzy pochopí, že jeho hlavním životním problémem je a provždy bude jeho pán. Protože ono používá nohy jen k chůzi, zatímco člověk má ruce volné na jiné věci. Může například popadnout psa za kůži v zátylku, aby ho někam odložil. Doma, venku, i třeba několik kilometrů daleko.

Psí instinkt (vlastně selský rozum) říká, že čas krmení je po celý den, přesto majitelé setrvávají v historickém bludu, že jejich zvířata mají dodržovat jakýsi stravovací režim. Člověk zarputile dává jen jedno nebo dvě jídla denně místo stovky pečlivě vybraných chodů.

Přirozené psí místo je na posteli, nejlépe čerstvě ustlané. Jeho pud sebezáchovy mu říká, že právě tam patří. Mnozí majitelé přehlížejí tělesné a duševní potřeby svého psa a neustále přerušují jeho čtyřiadvacetihodinové podřimování a nutí ho, aby odpočíval na podlaze, která - jak i lidé vědí - není zdaleka tak měkká jako postel.

A právě z těchto důvodů se pes brzy naučí spoléhat se spíše na svůj intelekt než na svoji velikost. Realisticky přijme skutečnost, že člověk je stvoření od přírody větší a těžkopádnější, tudíž užívá svoji absolutní váhu k prosazení vlastních názorů, jakkoliv mohou být nesmyslné. Nicméně pes ví, že fyzická převaha skýtá pánovi jen dočasnou výhodu a že po delší době nakonec zvítězí nadřazená síla psího rozumu. A tak pes svádí tiše, ale pozoruhodně efektivně boj s člověkem. V průběhu tohoto duelu se z něho velmi často stane neurotik. Podobně jako z jeho pána.

Souhrn:
  1. VŽDY mějte se svým neurotickým psem trpělivost. Snažte se pochopit skrytou příčinu jeho neurózy. Jste to Vy.
  2. NIKDY před ním nechvalte jiného psa. Berte ohled na jeho city.
  3. VŽDY myslete na jeho základní psychologické potřeby, jako je jídlo, přístřeší a barevný televizor v obývacím pokoji.
  4. NIKDY nevyvolejte u svého voříška pocit, že je nechtěný. Řekněte mu, že je příslušníkem hrdé rasy s mnoha různými předky.
  5. VŽDY pamatujte na to, že pán je nejlepším přítelem psa, nikoliv naopak.
převzato ze zahraniční literatury - pokračování příště...

Vytisknout E-mail