Spisovatel by napsal: Hlavou mu proběhly vzpomínky, zřetelně viděl jak v dětské sedačce pojídá v jídelně jogurt od maminky, jak maluje přání k MDŽ, jak vyráží s aktovkou na svůj první školní den, znovu vidí první polibek, dává si první pivo, skládá zkoušku na řidičák a prožívá spoustu dalších chvil, které ovlivnily jeho život.

 

 

Když v tom vzduch prořízl tlumený hvizd a on cítil náhle stisk na levé paži. Bázlivě se ohlédl. Ulevilo se mu a jen s ulehčením sledoval, jak mu na rukávu visí velký černý pes. „DASTY!“, ozvalo se náhle. Z krvelačné bestie se znenadání stal starý známý Šimkovic proutník, život přestal být jen potenciální vzpomínkou a náš hrdina zvolna zkouší stabilizovat svou tepovou frekvenci.
Snad zklamáním z toho, že nedošlo k sežrání lehkovážného figuranta, se většina pejsků se svými pány odebrala zpět ke srubu se stoly, které se prohýbaly pod tíhou dobrot z různých koutů země. Přivezli je sem chovatelé z Novofundland klubu ČR, kteří přijali pozvání pana Špringla a trávili zde slunečnou poslední březnovou neděli. Na 9:00 byl plánován sraz psovodů amatérů a skutečnost, že Jandovi dorazili již ve čtvrt na deset, potvrzuje důležitost tohoto setkání. Když už se všichni chystali na zahájení výcviku, přinesl Bert Víchovic posádku i s povozem a ti se tak stihli připojit. Putování malebným údolím ranče, ukázalo zaviděníhodnost tohoto prostoru i úprav na něm provedených.
Horní louka skýtala ideální prostor pro výcvik, a tak se mohl rekordní počet pejsků (objevilo se jich na ranči na 20) zapojit do výcviku pod vedením zkušeného dua Čermáková - Šimek. Začátečníci s Petrem a pokročilí s Věrou se ve dvou skupinkách jali ukazovat jaké pokroky učinili přes zimu. Světe div se, přes veškeré pasivní prognózy se ukázalo, že pes Novofundladský, je plemeno, které nezapomíná, a proto cvičení dopadlo nad očekávání dobře. Nováčci získali první zkušenosti, pán od Domažlic, dle tradice, dělal to co viděl u ostatních, ve zkušenější skupince Gerda přinesla pískacího pejska na povel „Aport“, Gachona neutekla a Bohoušek trpělivě zkoušel co bolavá noha vydrží. Slunce svítilo a všem vyhládlo, šlo se tedy na oběd.
Prohýbající se stoly už byly zmíněny výše a zmíním tedy jen následné posezení, které přerušil až Petr Šimek povelem: „Jdeme na druhé kolo“. Na programu byla obrana. Po dvou kolech v duchu „Petr a kůže“ následovalo kolo „Martin a zkus si to“ a potom „Petr a kabelka“. Na chvíli rozvířil vody Bohoušek zmínkou o tom, že dnes malého peška již viděl a cvičení pokračovalo. Na rukáv už šli jen ti nejkousavější a pak se Petr s Věrou rozhodli obětovat Martina a nazvali to akcí: „Hledáme nového figuranta“.
Čas pokročil a všichni museli pomalu svůj příjemně trávený čas na ranči mezi Chyňavou a Hýskovem ukončit. Nezbývá než poděkovat panu Špringlovi za příjemný azyl, Petrovi a Věře za energii a čas a Dastymu s Dumasem, že mě nesežrali.

Martin Musil

 

 

 

PS. Fotoreportáž Jiří Janda & Květa Šimková  klikněte zde