Dovolte, abych se představila. Jmenuji se Antoanet Queen a narodila jsem se mamince Carie a tatínkovi Dustinovi, jinak řečeno manželům Maceškovým, společně s dalšími šesti nádhernými štěňátky. Zanedlouho jsem dostala domácí jméno Anetka. Moji noví páníčkové se dlouho nemohli dohodnout, která barevná varieta novofundlandských psů je hezčí, zda černá nebo hnědá, a nakonec udělali kompromis. Rozhodli se, že si pořídí obě.

Netrvalo dlouho a hnědé fence Embery se narodilo 10 kouzelných štěňátek a mně tak přibyla nová kamarádka Granny z Horpu. Té říkají Granulka. Je sice o sedm týdnů mladší než já, ale v žádné lumpárně nezůstane pozadu, což si pěkně užíváme. Všichni říkají: „Ty holky se mají, že se mají". Jedna bez druhé neuděláme ani krok a když něco provedeme, tváříme se, že se nás to netýká. To nám jde fakt moc dobře. Přestože máme dost hraček, taháme se vždycky jen o jednu.

Doma máme velkou zahradu, kde trávíme většinu času mezi jídlem a spaním. Protože bydlíme v podkrkonoší, sněhu si užijeme dost a dost. Nejvíce se nám líbí válet se a prát se v čerstvém prašanu, klouzat se na klouzačce, probíhat sněhovou prolézačkou a přeskakovat závěje. Také rády vytahujeme na zahradu všechny věci, ke kterým se dostaneme. Jednou ráno panička kouká oknem a říká si: „To je zvláštní, proč se lidé upřeně koukají k nám do zahrady." No, normálně binec, že jo. Vytahaly jsme ven všechny boty a bačkory, Dokonce i jeden lyžák se nám podařilo vytáhnout - a že byl pořádně těžký. Jen zimní bota našeho pána měla smůlu. Když jsem ji nesla vyplázla na mě jazyk a jak se třepotal, moc se líbil Granulce. Přetahovaly jsme se jenom trošku a jazýček se v mžiku utrhl. Těžko jsme vysvětlovaly, že si za to může bota sama. Včera v noci zase páníčci zapomněli zatáhnout dveře do obýváku a tak jsme si s Granny udělaly dívčí mejdánek. Kytky s námi řádit nechtěly, ale nakonec musely. Trošku se potrhaly, ale nejhorší byla hlína. Ta byla úplně všude! Snad to tak moc nevadí, alespoň už panička nebude muset zalívat.

Páníčkům pravidelně připravujeme nějaké překvapení. Alespoň vědí, že nás mají. Jinak jim ale děláme samou radost a říkají, že jsme nejmilejší novofundláčci na světě, že jsme jejich holčičky. Také jsme se byly podívat na výstavě v Brně, abychom věděly co nás čeká a nemine. Vy velcí jste tam nás, medvídky, mohli vidět. Zkusily jsme si proběhnout se v kruhu a pak jsme pokukovaly po všech těch nádherných novofundlandských psech okolo. Dá nám to ještě hodně práce a cvičení než z nás, roztomilých štěňátek, budou vznešené psí dámy. Navíc chodíme v neděli na cvičák. Jsme tam zatím sice nejmladší, ale zato ze všech nejtěžší. Seznamujeme se s ostatními psy, učíme se poslouchat povely a získáváme základy dobrého chování. Brzy pojedeme do psí školky a pak už nás čeká Srnčí. Na všechny novofundlanďáky se těší rozpustilé psí holčičky Antoanet Queen Nezkrotná markýza a Granny z Horpu.