K napsání tohoto povídání mě inspirovala jedna malá zmínka na nejmenovaných stránkách o novofundlandských psech. Natolik mě zaujala, že jsem si usmyslel ji poněkud rozpitvat, čímž jsem došel k mnoha paradoxním úvahám. Těžko bych mohl seriózně nastínit, co bychom se asi dnes dovídali z učebnic dějepisu. Začal jsem si jen klást všetečnou otázku "Co by bylo bývalo bylo dál, kdyby se něco bývalo nebylo stalo?"
Chtěla bych se s Vámi podělit o radostnou událost ze složení zkoušek. Dne 5. 5. 2007 v Libni jsem se zúčastnila se svými dvěma psy Badem a Dumasem zkoušek ZPU-1. V těchto zkouškách je stopa, poslušnost a speciální cviky ve skupině. Pískat přijela paní Michaela Martinů, která posuzovala velmi korektně.
Nejprve bych rád srdečně poděkoval za pozvání umožňující mi posuzovat české Novofundlanďany. K průběhu výstavy nejprve moje dojmy. Vystavovaní psi vykazovali v průměru vysoký standard a dobrou chovnou základnu. Byl jsem užaslý nad dobrými skusy a kompletními chrupy a také positivně překvapen průměrným věkem psů, na mnoha místech se vidí vždy velmi mladí psi, skutečně vyzrálí Novofundlanďani jsou spíše řídce k vidění.
(překlad originálu, uveřejněného v povýstavním katalogu)
Nyní v únoru uplynulo 40 let od doby, kdy parta nadšenců založila, respektive znovu založila Klub chovatelů Novofundlandských psů. Klub není něco statického, je to živoucí organismus, stejně jako jeho členové a jejich psi. Je proto pochopitelné, že zažil léta tučná i hubená, dobu rozkvětu i stagnace. Počet člená klubu se do dnešního dne zpětinásobil. Velmi nás těší, že posledních osm let bylo a je obdobím stálého vzestupu jak života klubu, tak zejména kvality a i obliby novofundlandských psů a je mou povinností na tomto místě poděkovat všem těm, kteří se o to zasloužili v minulosti, ale i těm, kteří pro život klubu dělají maximum dnes.
