Cystinurie je závažné onemocnění, kterému je třeba včetně jeho diagnostiky a eliminace z chovu, věnovat pozornost. V posledních letech se chovatelé psů vícero plemen zabývají, respektive mají problémy s onemocněním ledvin a močových cest zvaným cystinurie. Toto vážné onemocnění dědičného charakteru, které je v některých zemích relativně dobře známé, včetně jeho léčení a diagnostiky, se dotýká ve větší míře vícero plemen, např. mastifů a bohužel výjimkou není ani novofundlandský pes, u kterého jsou klinické projevy dosti výrazné. Se vzrůstající výměnou chovných psů a zahraničních krytí, tedy s rozšiřujícími se kontakty a provázaností se zahraničním chovem je třeba, abychom se zabývali tímto problémem i u nás.
O co se jedná
Cystinurie je autosomálně recesivně založené dědičné metabolické
onemocnění, vyskytující se též mezi lidmi, (není nakažlivé a tedy je
nepřenosné). U lidí bylo popsáno již v roce 1908 a z hlediska jeho
výskytu v Čechách je nejfrekventovanější dědičnou poruchou. U psů se
vyskytuje též a u některých plemen má obzvláště závažný průběh. Má se
za to, že na rozdíl od lidí tato porucha u psů postihuje pouze epitel
renálních tubulů a ne i střevní epitel.
Jedná se dědičný deficit aminokyselinového transportu, jinak řečeno narušení látkové výměny zejména v ledvinách. (Aminokyseliny jsou stavební látky bílkovin.) Choroba je charakterizována zvýšeným vylučováním cystinu a dibazických aminokyselin močí, (arginin, lysin a ornitin), zejména v ledvinách (renálních tubulech) a dále ve vývodových močových cestách. Cystin je aminokyselina, je tvořena dvěma molekulami cysteinu, spojená disulfidovými můstky.) Cystin, s ohledem na velmi malou rozpustnost, krystalizuje v moči a tvoří kameny, zejména při vyšší kyselosti moči. (při normálním metabolismu se cystin vrací při filtraci v ledvinách zpět do krevního oběhu). Toto zvýšené vylučování může vést následně až k úplnému ucpání močových cest. Přitom vznikají těžké záněty a blokování odchodu moči. Jak uvádí MVDr. Kučera, klinické příznaky cystinurie jsou v 99% případů zjišťovány pouze u samčích jedinců. Dlouho se proto věřilo, že choroba je vázána na chromozom X, tedy na pohlaví. Teprve v polovině 90. let se podařilo prokázat, že cystinurií jsou postiženi jak psi, tak i feny, ovšem tyto netrpí uretrální obstrukcí - kameny, ale jsou postihovány občasnou hematurií.
Problémy se vyskytují u některých plemen ve větší míře, viz již zmínění mastifové, (viz zpráva: "Cystinuria in Mastiffs" amerického Mastiff Clubu, kde se diagnostikou zabývá Dr. Urs Giger z Pensylvánie). U Novofundlanďanů je průběh tohoto onemocnění dosti těžký. Klinické obtíže se mohou objevit okolo půl roku stáří, někdy i dříve. Příznaky jsou chronické problémy s močovým systémem u mladých psů, jako např. obtíže při močení, krev v moči atp.
V této souvislosti mám dojem, alespoň dle toho, co jsem viděl publikováno, že tomuto problému se začali u Novofundlanďanů věnovat dříve někteří chovatelé orientující se na americký chov.
Jak ji lze získat
Cystinurie - tuto poruchu způsobuje defektní gen, mající za následek
zvýšené vylučování cystinu močí. Co se dědičnosti týče, je štěstím, že
se tato choroba, resp. predispozice k ní, dědí jednoduchým recesivním
způsobem, prakticky stejně, jako hnědá barva. (Pozor! Nesměšovat -
choroba nemá s hnědou barvou co dočinění.) To znamená, že pes i fena
mohou být nositeli vlohy pro toto onemocnění, ale onemocnění se
neprojeví. Pouze sejdou-li se u potomků takovýchto dvou nositelů
recesivní geny, choroba se může manifestačně projevit.
Možné kombinace jsou:
| XX+XX | zdraví oba rodiče | - potomstvo zdravé, nezatíženo |
| YY+YY | nemocní oba rodiče | - všechno potomstvo postiženo |
| XY+XY | zdánlivě zdraví rodiče, ale přenášejí tuto vlohu | - ¼ potomků nemocná, ¼ zdravá a ½ zdánlivě zdravá, ale přenašeči vlohy pro tuto chorobu |
| XY+YY | zdánlivě zdravý přenašeč a postižený jedinec | - v potomstvu ½ postižených a polovina zdánlivě zdravých, nicméně přenašečů |
Z toho vyplývá, že šíření tohoto onemocnění lze celkem zabránit a lze jej z chovu během několika generací zcela vyeliminovat.
Znamená to ale v každém případě použít ke spojení vždy alespoň jednoho negativního jedince, tj. psa nebo feny, který je nejen zdravý, ale není ani přenašečem vlohy pro toto onemocnění.
Z hlediska diagnostiky, zatímco u nemocných psů se vychází v první řadě z vyšetření moči (vzorek ze 24h odběru), z hlediska zjištění vlohy je nutný test DNA. Pro toto vyšetření je nutné odebrat 0,5 ml EDTA krve (nesrážlivé) a zaslat jej v chladícím boxu na test. Odběr krve je možno nahradit i stěrem z ústní sliznice. Přitom však musí být pamatováno na to, aby vzorek obsahoval dostatek buněčného materiálu pro uskutečnění testu.
Dle dostupných informací tento test od konce minulého roku provádí firma LABOKLIN GmbH v Bad Kissingenu v Německu a jeho cena je cca 50 Euro (stav v červnu 2002).
Pomocí tohoto testu lze tento genetický defekt jednoznačně prokázat i u těch jedinců, kteří jsou bez klinických obtíží, tedy vymykajících se konvenční diagnostice. Tyto výsledky jsou pak i základem pro eliminaci tohoto onemocnění - samozřejmě za předpokladu vyšetření všech chovných jedinců. Vzhledem k tomu, že současné podmínky prakticky zatím neumožňují celoplošné vyšetření chovné báze novofundlanďanů, je třeba alespoň při importování nebo krytí v zahraničí výsledek těchto testů vyžadovat, aby se tato choroba nerozšířila i u nás. Lze sice namítnout, že vloha pro tuto chorobu může být skrytě rozšířena i u nás, ale lze doufat, že nízký výskyt močových problémů u našich psů v minulosti je důvod k optimismu, pokud se ovšem s otevřením hranic nezměnila situace.K výsledku této diagnostiky je vidět doposud rozdílný přístup. Americké prameny a někteří chovatelé v Evropě prosazují utajení výsledků - obávám se, že spíše z komerčního hlediska.
V současné době je v Evropě stále častěji vidět zveřejňování výsledků testů u mnohých novofundlanďanů a výsledek testů je i součástí plemenné dokumentace DNK (Německý Novofundland Klub). Jsem toho názoru, že je to jediná možná volba. Za prvé nic, co ví více než jeden se neutají a nezveřejnění dá pouze prostor k dohadům. Za druhé, při metodě pozitivního párového výběru není problém predispozici, resp. vlohu pro toto onemocnění během několika generací minimalizovat a následně zcela eliminovat, aniž by se komukoliv kvůli této vloze "řezala hlava". Samozřejmě se nepředpokládá, že by chovatelé používali skutečně nemocné jedince, tedy recesivně homozygotní. Prvořadým zájmem musí být zdraví psi a ostatní hlediska musí být až na dalších místech.
Možnosti léčení u postižených psů
Tradičním medikamentem pro prevenci cystinální cystinurie byl
Penycilamin D, jenž s cysteinem vytváří disulfidové sloučeniny, které
jsou v moči 50x rozpustnější než cystin. U této terapie je nutno
současně podávat pyridoxin, protože Penicilamin má antipyridoxinový
účinek. (není mi známo, že by byl P-amin v současné době u nás
registrován, takže přichází v úvahu individuální dovoz). Jeho vysoká
cena a obtížná tuzemská dostupnost vedly k použití dalšího léku,
-merkaptopropionylglicinu. Kromě obvyklých medicínských terapií je
velice účinné podávání vysokých dávek vitamínu C, zejména preparátů s
prodlouženým účinkem. Cystein je aminokyselina obsahující síru, podílí
se významně na struktuře bílkovin a patří mezi podpůrné kyseliny. Je
nezbytný pro mnohé enzymy a udržení přirozeného oxidačně-redukčního
prostředí v buňce. Reaguje velmi citlivě na těžké kovy. Přitom jsou,
jak je žádoucí, těžké kovy odbourávány, současně však dochází k
inaktivaci enzymů.
Tento proces se nachází v rámci oxidačně-redukčního, tzv. Redox systému, přičemž vodorozpustný cystein se mění na cystin ve vodě nerozpustný. K tomuto procesu dochází v ledvinách, které inklinují ale k tvorbě ledvinových a močových kamenů. Vitamín C je schopen tento redukční proces zvrátit a zabraňuje vzniku cystinu.
Při vyšetřeních v roce 1981 bylo zjištěno, že při dávkování vitamínu C 5 gramů (v prášku) denně během dvou let u některých pacientů poklesl obsah cystinu na polovinu. Při příjmu Cysteinu je nutno dbát na to, aby byl brán současně s vitamínem C, jinak se změní, jak již bylo popsáno, ve vodě nerozpustný cystin, včetně uvedených následků.
Samozřejmě tato obecná informace o příčinách choroby a způsobech léčby není návodem k léčení - to je vyhrazeno veterinárním lékařům a specialistům na urologii. Jde o to si však uvědomit závažnost této choroby, obtížnost jejího léčení i jak je důležité jejímu rozšíření předcházet. Vzhledem k dědičnému založení ji sice lze léčit, nikoliv však vyléčit. Nicméně ji lze cílevědomým postupem z chovu odstranit.
Prameny:
Rochův Lexikon medicíny
Lexikon Ratiofarm
Cystinuria in Mastiff - Mastiff Club of America
Cystinurie u Novofundlanďanů - Fa LABOKLIN
Informace vícero Evropských NF klubů, (SNLK,DNK,OENK, VND aj.)
Praktický lékařský slovník - MUDr. M. Vokurka a MUDr. J. Hugo
Nefrologie a urologie psa a kočky - MVDr. Jaroslav Kučera CSc.
Odborný konzultant: MVDr. Ivana Hulínská, specialista na malá zvířata s II.atestací
