Nejprve bych rád srdečně poděkoval za pozvání umožňující mi posuzovat české Novofundlanďany. K průběhu výstavy nejprve moje dojmy. Vystavovaní psi vykazovali v průměru vysoký standard a dobrou chovnou základnu. Byl jsem užaslý nad dobrými skusy a kompletními chrupy a také positivně překvapen průměrným věkem psů, na mnoha místech se vidí vždy velmi mladí psi, skutečně vyzrálí Novofundlanďani jsou spíše řídce k vidění.
(překlad originálu, uveřejněného v povýstavním katalogu)
Chtěla bych se s Vámi podělit o radostnou událost ze složení zkoušek. Dne 5. 5. 2007 v Libni jsem se zúčastnila se svými dvěma psy Badem a Dumasem zkoušek ZPU-1. V těchto zkouškách je stopa, poslušnost a speciální cviky ve skupině. Pískat přijela paní Michaela Martinů, která posuzovala velmi korektně.
V březnu jsme náš pravidelný výcvik skloubili s pozváním moravských přátel z „Fundláčku" na jejich setkání do Radíkova u Olomouce. V pátek večer jsme se sjeli a ubytovali. Někteří v hotelu, někteří v chatičkách. Po večeři jsme se ve společenské místnosti navzájem představili, seznámili a v přátelské debatě pak jsme probrali chovatelské i výcvikové problémy a myslím si, že jsme se i pobavili.
K napsání tohoto povídání mě inspirovala jedna malá zmínka na nejmenovaných stránkách o novofundlandských psech. Natolik mě zaujala, že jsem si usmyslel ji poněkud rozpitvat, čímž jsem došel k mnoha paradoxním úvahám. Těžko bych mohl seriózně nastínit, co bychom se asi dnes dovídali z učebnic dějepisu. Začal jsem si jen klást všetečnou otázku "Co by bylo bývalo bylo dál, kdyby se něco bývalo nebylo stalo?"
