Oběžník Federation Cynologique Internationale č. 125/2006 z 22. 11. 2006 o uznávání průkazů původu a působení rozhodčích Canadian Kennel Clubu.

Nyní v únoru uplynulo 40 let od doby, kdy parta nadšenců založila, respektive znovu založila Klub chovatelů Novofundlandských psů. Klub není něco statického, je to živoucí organismus, stejně jako jeho členové a jejich psi. Je proto pochopitelné, že zažil léta tučná i hubená, dobu rozkvětu i stagnace. Počet člená klubu se do dnešního dne zpětinásobil. Velmi nás těší, že posledních osm let bylo a je obdobím stálého vzestupu jak života klubu, tak zejména kvality a i obliby novofundlandských psů a je mou povinností na tomto místě poděkovat všem těm, kteří se o to zasloužili v minulosti, ale i těm, kteří pro život klubu dělají maximum dnes.

World Dog Show 2006

Po poněkud krkolomném návratu od našich polských sousedů, jsem několik dní přemýšlel a promítal si kompletní průběh této výstavní celosvětové show, kterou jsme s Luckou a Darésem naštěstí bez úhony absolvovali. Zároveň také zkopíroval do počítače celou fotodokumentaci, kterou jsem v poněkud hektické atmosféře a poměrně vysokém tempu (a to i přes svoji poměrně špatně fungující levou dolní končetinu) na této výstavě pořídil. Dokonce jsem i nějaký čas váhal, zda mám některé své postřehy vůbec zveřejnit. Nepatřím k těm, kteří si činí nárok jakkoliv posuzovat fundovaně exteriér novofundlanďanů. Nemám na to kvalifi kaci, jen svůj osobní názor. Nakonec, po určitém váhání jsem se přece jen rozhodl se podělit o dojmy z takové akce a navíc se trochu zamyslet i nad tím, co z toho plyne pro toto krásné a především ušlechtilé plemeno.

Od malička jsem měla ráda zvířata. Babička měla křížence německého ovčáka a k němu vždy několik koček. Strašně ráda jsem k ní jezdila na prázdniny. Její sousedi měli fenku, která mívala štěňata. To jsem potom byla ve svém živlu. Ale pak nanestěstí skončily mé bezstarostné prázdniny a doma jsem měla striktně zakázáno sahat na všechny psy, které jsem potkala, ale já jsem to stejně nedodržovala. Není proto divu, že jsem toužebně chtěla, ať už k narozeninám nebo na vánoce, svého vlastního psa. Vždycky jsem však dostávala jenom toho plyšového, případně nějakou knížku o psech. Rodiče pro psa zrovna nehorovali. Jelikož však bydlím v Ostravě a navíc ještě v paneláku, moc možností jsem neviděla. A tak jsem nejdříve venčila sousedům roztomilého, ale trochu nevycválaného foxteriéra. Později mi další sousedé svěřovali mladou fenu německého ovčáka s hezkým jménem Tora...

Často se nás lidi ptají: "Poraďte, jak vybrat štěně!" Je mnoho způsobů, či spíše návodů a rad, jak vybrat štěně, jak brát to či ono v potaz. Nadarmo se však neříká: "Šedivá je všechna teorie, ale zelený je strom života." Nejinak tomu bylo i u nás. Zde je těch několik, které nám výrazně utkvěly v paměti, respektive nás výrazně ovlivnily. Dalo by se říci klíčové okamžiky nebo osudová setkání. Říkejte tomu jak chcete.