Naše první hárání.
Jak jistě mnozí víte, pořídili jsme si s Mirkem k Bertíkovi ještě jeho dceru. Po dlouhém váhání, zda si vůbec pořídit druhého psa a jestli fenku nebo pejska, jsme si přivezli malou Arani. První měsíce jsme si užívali, nezatíženi starostmi s háráním. Nicméně Mirek vybudoval vzadu na zahradě pevný kotec a já jsem se vrhla na teoretickou stránku-četbou odborné literatury a konzultacemi se zkušenými majiteli fen jsem čerpala potřebné informace. Byli jsme připraveni.
Arani začala být „divná" asi tak na Mikuláše a i Bertík se o ni začal zajímat zcela jinak, než jako o parťačku. Nejdřív jsme si mysleli, že Arani si bude v klidu hárat v kotci a Bertík bude s námi v přední části zahrady a v domě jako obvykle. Ovšem Bert se postupně měnil v odjištěný granát a povzbuzován kvílením Arči zezadu z kotce, lítal jako blázen a pokoušel se nakrýt celou rodinu včetně babičky. Tudy cesta nevedla. Vyměnili jsme tedy psy-Bert šel do kotce a Arani byla s námi.Vše fungovalo do té doby, než přišly mrazy. Protože Bertík už není žádný mladík, má občas problémy s klouby a pokulhává, vypracovali jsme „plán pobytu psů v různých částech domu v místnostech s dobře uzamykatelnými, pevnými dveřmi. "Já jsem mezi svátky jezdila do práce, vstávám ve 4,30 hod a každé ráno jsem absolvovala střídavé vypouštění, venčení a opětovné zavírání psů /garáž se neosvědčila, Bert vyrazil dveře během pár vteřin./V 5,15 jsem popadla tašky a letěla na nádraží. V práci jsem odpočívala. Dopoledne nastoupil Mirek, který měl dovolenou a střídavě venčil. V tomto rytmu kolem nás plynuly Vánoce. Silvestra Arani trávila s námi a našimi přáteli mimo dům a Bert hlídal Ondru a babičku doma. Protože se bojí rachejtlí a dělbuchů pro jistotu se uchýlil do koupelny.V neděli 4.ledna jsem se chystala, jako obyčejně pro čerstvé pečivo ke snídani. Otevřela jsem dveře a byla jsem připravena na každodenní psí „škatule mandle hejbejte se" a ono nic! Bertík se klidně přiloudal k Arče, čichl k ní a šel pryč. Konečně! Ke snídani jsem Mirkovi naservírovala nejen křupavé rohlíky a voňavou kávu,ale i zprávu,že jsme dohárali.Velké manévry skončily.Ještě pro jistotu pár dnů izolace a bude to v „suchu".
P.S: těším se na další hárání.Jestli dobře počítám ,budeme s Mirkem místo našich každoročních prázdninových psích aktivit sedět na zahradě a nad šálkem kávy budeme vymýšlet „plán pobytu psů na zahradě a v různých částech domu v místnostech s dobře uzamykatelnými, pevnými dveřmi-varianta LÉTO.
Radka Víchová
