Ve druhém srpnovém týdnu nás čekala další klubová akce, prodloužený víkend s NF psem v Hostouni, tradičně s Thomasem Schreibrem a jeho týmem.

 

Ihned po příjezdu nás přivítala Věra Čermáková slovy: "Představte si, Thomas říkal, abychom vytrhali trávu v rybníku!". "Cože, co to je za nesmysl?", kroutili jsme hlavami. Mysleli jsme, že došlo k nějakému nedorozumění a tak jsme se šli zeptat. Navrhovali jsme, že za „A":vyčistíme hladinu rybníka od napadaných nečistot. Za „B": Mirek byl ochoten dokonce shrabat seno na přilehlé louce. Za „C":opravdu máme vytrhávat trávu ze dna???!!! Ač se to zdálo nejméně pravděpodobné,  „C" bylo správně. Šlo totiž o to, aby se tráva, která vyrostla na dně v době, kdy byl rybník vypuštěn, nezamotala do vrtule u motoru na člunu. Šli jsme tedy do plavek a pustili se do plení. Podobni vietnamským rolníkům na rýžovém poli /scházely nám jen jejich špičaté klobouky/ jsme čistili runway pro člun. Naši psi přijali tuto práci s radostí a snaživě aportovali vytrhané býlí. Dokončenou práci Thomas zkontroloval zkušební plavbou, poté omrkl vrtuli,  řekl: "Gut" a vrátil se na své stanoviště u modrého autobusu. V pátek se začalo s výcvikem na suchu i ve vodě. Pečlivý Thomas do rozvrhu zahrnul i čas na snídani, oběd a nezbytné přestávky na kávu. Asistenty na člunu i ve vodě byli jako vždy Yvonne, Petr Šimek a Mirek Bahník, který měl nezáviděníhodný úkol: velmi často musel chtěnechtě přes palubu a vždy trpělivě  čekal, až se našim psům podaří ho zachránit před utonutím. O naše spokojená bříška se s velkou péčí staral Milan Čermák a obětavě kmital mezi kuchyňkou, ohništěm a pípou.

Vždy navečer přijížděli na kus řeči Vendulka a Dušan Váchalovi, díky nimž se tento pracovní víkend koná. Chvíli jsme společně poseděli, pojedli a popili, ale únava z náročného výcviku byla znát a taky nám chyběla kytara pana Jandy, tak jsme se celkem brzy postupně vytráceli do hajan. V neděli dopoledne jsme se ještě my,  „vodníci", věnovali pejskům a „suchozemci" pomalu bourali tábor. Po obědě Thomas oficiálně výcvik zakončil. Vyzdvihl naše pokroky, ale zároveň přidal i pár připomínek, abychom moc nezpychli. Měl evidentní radost z toho, že se sešlo tolik psů, od malých štěňátek po staré mazáky, se zájmem o výcvik , protože  všichni přítomní byli vždy nastoupeni jako jeden muž, nikdo nevynechal. Co napsat na závěr? Sluníčko nám svítilo, voda byla příjemná, nálada výborná a parta vynikající. Myslím, že jsme všichni byli spokojeni a ve svých kalendářích si můžeme odškrtnout další vydařenou akci.

Teď budeme sbírat síly na zářijovou klubovku.

R. V.