Opět jsme se jednou zase zúčastnili Světové výstavy, ale tentokrát pro změnu s Fabriciem od Trojské skály. Opět tedy ve třídě šampionů a vzhledem k celkem dobré zkušenosti z World Dog Show v Poznani před třemi roky jsem očekával především po stránce organizační přinejmenším stejnou úroveň jako v Polsku. Zažil jsem, a nejen asi jenom já, poměrně velké a hořké zklamání. Vystavovatelé byli pro pořadatele zřejmě až na druhém místě. Prioritní byl rozhodně byznys. Chápu sice, že v době tržního hospodářství se taková akce musí zaplatit.

Ale......

Můj názor a to asi nejen můj, je skutečnost, že pořadatelé akci silně podcenili a to nejenom z hlediska významu, kterou taková výstava pro vystavovatele má. Ti připravují své psy celý rok, někteří i delší čas a proto přístup k nim by z postavení pořadatele takové akce měl být rozhodně na prvním místě před hlediskem komerčním. Je pro ně svátkem, který by neměl být utrpením. V určitém ohledu mi připomínala organizace této show jednu nejmenovanou národní výstavu, kde byly stejné nedomyšlenosti před pár lety. Pravděpodobně v první řadě nebyla očekávána tak obrovská účast. To se odrazilo v naprostém chaosu a nedostatku životního prostoru pro vystavující a jejich zvířecí miláčky.Ti byli natlačeni na všech možných i nemožných místech, zatím co neúměrně mnoho prostoru zabíraly komerční expozice. Vznikly tak nedostatečné průchozí koridory pro diváky, které samozřejmě výstava tohoto významu přiláká, ale i veliká omezení a možnost pohybu vystavovatelů. Pro zvířata to bylo stresující a pán se musel obvykle prodírat zástupy lidí, a kontakty mezi psy byly někdy tak těsné, že to přestoupilo rozumnou míru rizika. Kdosi se dokonce vyjádřil, že to byl chvílemi masakr. Pro všechny vždy vyvstal problém, jak se protlačit vůbec do kruhu. A velmi často se stávalo, že jeden pes byl nucen překračovat jiné, kteří znaveně odpočívali v ležící poloze. Snad jen díky specifické povaze novofundlanďanů jen zřídka docházelo k projevům nevraživosti nebo agresivity. Ale vůbec si nedovedu představit, jak to muselo vypadat u jiných plemen s agresivnějšími sklony a méně vyrovnanými povahami. Mnohdy byla zvířata silně dezorientovaná, zvláště ta, která nejsou zatím zvyklá příliš na výstavy. Hlavním poznatkem však je, že Areál výstaviště Incheba v Bratislavě je možná dostačující svou kapacitou pro výstavy mezinárodního významu, ale již zdaleka nevyhovují požadavkům, které jsou kladeny na uspořádání Světové výstavy. Přecenění vlastních možností se i přes rozdělení do čtyř dnů tak odrazilo především na prostoru. Kapacity výstavních pavilonů a jejich počet rozhodně odpovídaly v roce 2006 v Poznani, mohlo by odpovídat i Brněnské výstaviště nebo Pražské v Letňanech, ale Incheba byla rozhodně nedostačující. Je s podivem, že pořádání výstavy takového formátu, bylo při nedostatečnosti výstavních prostor, nadřízeným orgánem vůbec přiděleno. Je sice pravdou, že jsem se zúčastnil pouze sobotní skupiny II. FCI, kde převažují v podstatě velká plemena a tak nemohu posuzovat ostatní dny i když nepředpokládám, že by se podmínky výrazně lišily. Kruhy byly velmi malé a nedostačující, což je bohužel velmi časté i na mezinárodních a národních výstavách, pořádaných v Česku, ale tam alespoň nebývá účast vystavovatelů tak veliká. I přesto by však měly být dostatečně veliké kruhy na to, aby se prezentovaní jedinci, obzvláště velkých plemen, mohli výrazněji ukázat v plné kráse a v elegantním pohybu, jinak je toto předvedení velmi diskutabilní.Většina právě velkých plemen tento prostor rozhodně potřebuje. Zatímco v takovém kruhu udělá novofundlanďák 4 kroky a musí brzdit, Pekinéz jich potřebuje 40 !!! Což je opravdu nesrovnatelné! A navíc, jestliže jsou třídy na WDS obsazeny v průměru 15-20 vystavovanými psy v jedné třídě, tak je včetně vystavovatelů, rozhodčího a asistentů poněkud přehuštěno. Je nabíledni, že toto prostředí nepochybně poznamenalo i výkon většiny psů. I na našich klubových výstavách je rozhodčí při silně obsazené třídě někdy nucen rozdělit psy na dvě poloviny, avšak naše kruhy jsou určitě čtyř i vícenásobně větší, než bylo vidět v Bratislavě. A to se rozhodně netýká jen fundláků. Když k tomu navíc připočítáme silnou koncentraci komerčních stánků, je to strašný zážitek.To už nemluvím o skutečnosti, že považuji rozhodně za zbytečné na takovéto akci expozici 3 obrovských Play Stationů, které s tematikou vůbec nesouvisí. A jen zabírají velikou plochu.Na mnoha výstavách jsem se setkával také s komerčními stánky nebo expozicemi, ale poměrně velká část byla mimo výstavní prostory a to i přes nepřízeň počasí. Ve výstavních prostorách tak zbyly jen expozice největších a významných výrobců krmiv, které bezprostředně s tématem výstavy korespondují. A všechny ostatní prodejci potřeb pro psy byli umístěni mimo tuto frekventovanou zónu. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem na veletrhu krmiv a všeho potřebného pro chovatelskou vášeň a výstava je jakýmsi povinným „přívěškem" Navíc tato přehuštěnost prostor měla za následek i zvýšení teploty, vzduch byl nasycen vyfoukaným marastem a chlupy ze zvířat (až z toho dusna a prachu nepříjemně pálily oči). Příšerné byly i fronty na WC. Pokusit se pořídit slušné fotky z průběhu posuzování bylo prakticky nemožné, neboť prodírat se davy bylo nad lidské síly. Bez profesionálního blesku byla i množství světla dosti slabé, jelikož pořadatele „osvítil geniální nápad" umístit pod zářivky jakési pochybné dekorační drapérie, čím se světelné podmínky zhoršily.I když to pravděpodobně byl dobrý úmysl, nepovažoval jsem ani za šťastné umístit Pet WC do výstavních prostor, protože velmi brzy byly piliny jimiž byly tyto „záchodky"naplněny, roznášeny ulevujícími si pejsky mimo toto WC a odér linoucí se z inkriminovaného místa také nebyl v tom ovzduší, již tak plným prachu a srsti příliš příjemný. Na WDS 06 V Poznani byla pořadateli raději zorganizována armáda sběračů exkrementů, kteří stále prohlíželi prostory i přilehlé plochy a likvidovali nevalně vonící výměšky. A setkal jsem se s tímto řešením nejen v Polsku, ale i dokonce na obyčejné národce v Ostravě. Vrcholem všeho bylo, že i diplom, pokud ho člověk chtěl, byl k mání za pouhá 3 eura, což považuji za skandální, vzhledem k výši zaplacených poplatků. Na žádné výstavě jsem se nesetkal s tím, že bych si musel diplom koupit a to ani na světovce v Poznani. Nejde o těch v přepočtu možná 80,- Kč, ale o princip. Bylo to stejně šokující, jako když jsem za titul CAC v Ostravě obdržel trikoloru s maličkou karabinkou a sdělením, že medaili ( ten kousek kulatého plíšku ) si budu muset domyslet nebo sehnat a koupit jinde v prodejně s poháry! Snad jedna z mála věcí, které mohu hodnotit kladně byla skutečnost, že ze vzdálených parkovišť se mohli vystavující na Inchebu svézt co deset minut pendlujícími autobusy. Koneckonců proč ne, když parkovné bylo 10 euro.Bohužel není to jen můj dojem a zklamání, ale i mnoha vystavovatelů, se kterými jsem hovořil. Mnoho jich mělo stejné postřehy a někdy i jiné nepříjemné zážitky s pořadateli na parkovištích. Odjížděl jsem z Bratislavy s jediným příjemným pocitem a tím bylo výstavní ocenění s nímž jsem byl naprosto spokojen. Obstáli jsme se ctí. Bylo vidět i hodně pěkných funďů, akorát tentokrát pro onu přehuštěnost nebylo možné si vše dobře prohlédnout.Možná jsem byl až příliš kritický, možná že se najdou jiní, kteří vše přijali bez výhrad a můžou mi oponovat. Já jenom napsal to, co jsem cítil a jaké dojmy tato, tak významná výstavní akce, ve mně zanechala. Neříkám, že se takové výstavy někdy v budoucnu nezúčastním, jen doufám, že nebudu stejně zklamán. Jednu věc ale musím na zakončení podotknout. Velmi mě překvapilo, jak málo členů klubu využilo příležitost se WDS 2009 zúčastnit a prezentovat svého pejska. Že by se báli konkurence? Akce takového významu, v takové blízkosti a s takovým počtem přihlášených jedinců se tak často neopakuje. Dokonce nikomu nestálo za tu námahu se tam jet alespoň podívat a zjistit kam se náš novofundlanďácký svět ubírá. Myslím , že i my máme pejsky, kteří by obstáli na výbornou. Chápu, že cesta do Stokholmu, Osla nebo Rio de Janeira a Londýna přece jen leze do peněz, ale do Bratislavy? Vždyť se stačí domluvit, vzít větší auto, podělit se o benzín a vyrazit!