Přiznám se, že se mi to nezačalo psát zrovna lehce. Dlouhá léta jsem totiž zastával zcela opačný názor, než se chystám zde presentovat. O co běží? Jako rozhodčí pamatuji ještě „dřevní“ dobu, kdy se chodilo se psem na výstavu ve velmi nepřipraveném stavu, tak říkajíc rovnou od boudy. Však také tenkrát sehnat hřeben na dlouhosrstého psa, který se nezlomil nebo vám při česání neupadla ruka, byl docela problém. Tzv. „hrabičky“ se často vyráběly na koleně. Postupem času i výstavy se výrazně zkulturnily a s nimi i vystavovávaní psi. Začali chodit vykoupaní, vyčesaní, zkrátka připravení na výstavu. K výraznému obratu ovšem došlo po otevření hranic, kdy v rámci globalisace, se začali objevovat na výstavách jedinci, u kterých tato před výstavní příprava se začala zvrhávat v soutěž v trimování, chemických úprav, načesání „neexistujících“ partií – zkrátka taková virtuální realita. K tomu samozřejmě patřilo a patří fénování na pracovních stolech. Vzhledem k tomu, že Novofundlandský pes pro mě vždy představoval a představuje na jedné straně psa pracovního, (do nepohody) a na druhé straně psa rodinného s vynikající přirozenou povahou, který sám od sebe ví, co se při soužití s lidmi sluší a patří, měl jsem k těmto přehnaným úpravám, řekněme, reservovaný postoj. A tím pádem i k fénování. První, co jsem vzal na milost, resp.začal využíval byl stůl pro česání. Když Vás totiž s přibývajícím věkem začnou bolet záda, oceníte, že se při značné fysické námaze, kterou česání bez pochyby je, se nemusíte ani hrbit, či plazit po zemi, ale můžete u toho pohodlně stát. Jaksi navíc přitom získáte i přehled, neboť můžete poodstoupit a podívat jak se vám dílo daří a hlavně vyčesat i ty partie, které obvykle zůstávají odfláknuté, neboť jejich vyčesání se psi často brání. Kromě toho Vám kdokoliv další může pomoc psa přidržet nebo alespoň podrbat, aby držel. Nicméně k fénu jsem zůstával neoblomný. „Apage satanas!“ První co mne donutilo se na věc dívat trochu jinýma očima nebyli kupodivu vystavovatelé hojně fén používající. Naopak. Z jednoho našeho vrhu si vzal štěně pán, celkem vzato konservativní, jemuž nikdo nesmí s nůžkami projít kolem feny, natož na ní s nimi sáhnout. (Jak již jsem řekl, nejsem zastáncem stříhání, ale určitá údržba nůžky vyžaduje. Říkáme tomu úklid psa. Zarovnat tlapky, přerostlou srst na uších atp.) Tento majitel je docela akurátní pán, mající doma všechno tip-top a fena žije běžně venku i doma. Když jsme jej navštívili, fena byla nádherně vyčesaná, (jak by ne, když, smí i na bílou pohovku) a byla neuvěřitelně černá. „V čem ji koupete, že tak dobře vypadá?“ptám se.“ Moc často ji nekoupeme, ale když se vracíme z procházky jdeme přes truhlárnu a tam ji vyfoukám ofukovací pistolí se stlačeným vzduchem, co používáme to ve dřevovýrobě. Proto je tak čistá. Děláme to s ní od malička, má to docela ráda.“ Kroutil jsem nechápavě hlavou. Že by jenom vzduch? Nicméně mi to začalo hlavou vrtat. Nejprve jsem doma zkusil obrácený vysavač. Ačkoliv byl docela silný, výsledek byl nic moc. Následně jsme vykoupanou a vyčesanou fenu, připravenou na výstavu, nechali zkušebně tak trochu profouknout profesionálním fukarem. To překvapení, když jsme viděli ten oblak, co se nad ní vznesl. Druhé překvapení přišlo vzápětí. Srst byla výrazně černější a začala se lesknout. Zkrátka prach z ní zmizel. Chtě-nechtě jsem musil přiznat, že na tom foukání něco je a jsa technik, začal jsem se o celou problematiku hlouběji zajímat. A samozřejmě padlo i rozhodnutí si fukar také pořídit. Problém byl jenom jaký. Když jsem si představil, jak takový prach nalepený na mastné srsti drží, že ani šampón jej dokonale neodstraní a ještě k tomu odmastí srst, v první chvíli jsem nechápal jak to, že pouhý proud vzduchu to dokáže nesrovnatelně lépe. Začal jsem tedy testovat různé fukary, porovnávat jejich působení, výkon a samozřejmě i cenu. Vzápětí jsem zjistil, že onen vysoce čistící efekt nastupuje až od určitého, ne zrovna malého, výkonu. Proto také pořádný fén nemá jenom dvě rychlosti, ale dva vysoce výkonné motory, (každý s vlastní turbínou),které je možno zapojit současně. To samozřejmě ovlivňuje i cenu. Tehdy jsem pochopil, že dostatečně silný a rychlý proud vzduchu začne srst nabíjet statickým nábojem. Samozřejmě stejným nábojem se ale nabije i nalepený prach. Všechno je to jenom fysika ze základní školy. Vzpomínáte si ještě co udělají při nabití lístky elektroskopu a nebo zavěšené bezové kuličky? No rozestoupí se, protože stejné náboje se odpuzují. Podobně, jako se odpuzují stejné póly magnetu. Takže prach, ale i stejně nabitá volná vlákna srsti, se uvolní a proud vzduchu je strhne a odnese pryč. Co zbude? Volná hladká, čistá a přeci přirozeně mastná lesklá srst. Přejedete ji rukou, cítíte její hezkost i přirozenou mastnotu, přesto však vaše ruka zůstává čistá. A to nemluvím o obrovské úspoře námahy i času, zejména máte-li psů více. Co říci na závěr, fukar je v mých očích nejen rehabilitován, ale stal se nedílnou součástí údržby našich psů. Co se nezměnilo, je můj naprosto odmítavý postoj k hlasitě běžícím fukarům na stolech kolem výstavních kruhů. Tam rozhodně nepatří. Ostatně i dámy na plese si upravují svoji garderobu a make-up v šatně nebo na toaletách, ale nefoukají si účes vedle u stolu, u tanečního parketu nebo v hledišti.Ale to se již netýká fénování, ale slušného vystavovatelského vychování, a v neposlední řadě i ohleduplnosti k ostatním.
Jiří Janda
http://www.newfoundland.cz