V polovině května tohoto roku pořádal Německý Novofundlandklub (DNK), resp. Jeho územní pobočka v Baden-Würtembersku klubovou výstavu v Hemsbachu. Tato výstava již tradičně patří k nejnavštěvovanějším klubovým výstavám. Ani letošní ročník nebyl výjimkou a tak počet 126 přihlášených sliboval pěknou podívanou i odpovídající konkurenci. Chtěli jsme proto využít této příležitosti k porovnání a přihlásili jsme naši mladou fenu D'Yvonne do třídy mladých. Výstava probíhala ve třech kruzích a tak posuzovaly současně tři rozhodčí, dvě domácí a jedna zahraniční. Dorost a mladé, obě pohlaví, posuzovala Brigite Greissler, ostatní feny Karin Butenhoff-Taufershofer a psy Gerda Broower z Holandska. Díky tomuto rozdělení výstava běžela odpovídajícím tempem a skončila včas.Ač zpočátku počasí nevypadalo nejlépe,(ještě v noci a ráno pršelo), postupně se zklidnilo a na konci výstavy vysvitlo i slunce. Psi sice byli nadmíru spokojeni, ale já, coby fotograf, již méně neboť kresba srsti na většině snímků přeci jen utrpěla. Pár obrázků nejúspěšnějších psů na této výstavě je i na třetí a čtvrté straně obálky. Výstava sama byla velmi dobře organisována a probíhala v prostoru místního,velmi pěkného kynologického, cvičiště v krásném přírodním prostředí a i s velmi slušným zázemím. Očekávali jsme více zahraničních psů, ale kromě psů z Francie a jednoho čestného zástupce ze Švýcarska jsme žádného dalšího neviděli.

Z našeho pohledu bylo příjemným překvapením, že ve značném počtu případů byli vystavováni zcela „normální“ psi a ještě víc bylo potěšující, že ve většině případů tito psi i zvítězili. Tedy, že byli oceněni psi sice velcí a mohutní, přesto však dostatečně suché a ušlechtilé stavby. Široká paleta vystavovaných psů zahrnovala samozřejmě i psy lymfatické a slintají na jedné straně i psy s lehčí, úzkou, či plošší hlavou a tak nebylo zvláštností vidět i známky „dobrá“, která u nás na našich výstavách jakoby vymizela. (I když si nemyslím, že bychom díky tomu měli méně psů, kteří si ji také zaslouží.) Ocenili jsme , že i naše feny patřila v konkurenci 13 fen mezi ty „výborné“. Trochu jsme postrádali více pohybu. Nádherné prostorné kruhy si o to přímo říkali a tak oběhnutí převážně jednoho kolečka byla pro nás tak trochu zklamáním. Pracovní charakter plemene se jaksi vytrácí a jako divák nemáte prakticky moc možností jak si pohybové kvality ověřit a rozhodčí mají asi přeci jenom větší postřeh...

O tom, že Novofundláci chovaní v Německu se od našich prakticky neliší, nás přesvědčil již sobotní tzv..“Zuchtzulassung“, doslova přeloženo „připuštění k chovu!, což je obdoba naší bonitace. Bylo nám, jakožto rozhodčím, umožněno se jej účastnit v roli hospitantů, a tak jsme měli vynikající možnost se nejen zblízka seznámit s běžnými odchovy, ale si je i přímo „ošahat“.Kromě připuštění chybějících P2 a trochu větší toleranci k povahám, se jejich požadavky prakticky neliší od našich. Naproti tomu jsou jednoznačně tvrdší v posuzování kostnatosti a slabé kostry nepřipouští.

Čemu ani jedna strana nevěnuje dostatečnou pozornost, je úzká přední fronta ve výši loktů a s tím často spojené chybějící předhrudí. Zejména časté prosazování extrémně dlouhého krku pro tzv.vznešené nesení hlavy k tomu též přispívá, resp. S tím často souvisí a zřejmé odkud vane vítr..

Z hlediska dalších požadavků, jdoucích nad rámec našich požadavků kontrolují v DNK dysplasii loketních kloubů a cystinurii. Co se loktů týče, domnívám se, že dosavadní problémy a náklady spojené s dysplásií kyčelních kloubů jsou dostačující a kontrola loktů by mohla i nadále záviset „na dobrovolnosti“. Naproti tomu s cystinurií, jako vyloženě zdravotním problémem, je to horší. Lze sice předpokládat, že se u nás prakticky nevyskytuje, ale pouze do okamžiku, kdy někdo nakryje svoji fenu psem, který cystinurii přenáší nebo do takovém psu či feně doveze štěně nebo dospělého jedince. Až se tak stane, budeme i my nuceni tato vyšetření požadovat a bude to znamenat další finanční zatížení chovatele a další komplikace. Přitom je nutno si uvědomit, že ne všichni, jako např.Němci, cystinurii sledují. Jsou státy, kde k chovu, kromě rodičů s průkazem původu, nepotřebujete prakticky nic a závisí to pouze na „osvícenosti“ chovatele. A totéž se týká i srdečních problémů. Samotný způsob posouzení se od naší bonitace příliš neliší, ale méně měří a více popisují, resp.zakřížkují v předtištěném formuláři. Škoda jen, že k výsledkům tohoto posouzení se jen těžko dopracujete a pokud Vás zajímají předchozí generace, pak prakticky vůbec. Patří to již do sféry „placených“ informací.

Co říci závěrem? Velmi pěkné dvě akce, příjemní přátelští lidé, dost nádherných a zajímavých psů – zkrátka rádi se do Hemsbachu vrátíme.