12. - 15. 8. 2004 pořádal NFK ČR setkání členů a přátel novofundlandských psů u rybníka Hostouň. K účasti mě nalákala možnost na vlastní oči vidět psy - vodní záchranáře při výcviku a práci. Tak jsme se ženou a Dastym ve čtvrtek večer vyrazili.
Noční Hostouň nás přivítala nevlídně, bouří, lijákem a vichrem. Vypustím naše potíže s hledáním rybníka v sílící bouři. Nakonec jsme dorazili, ale pro počasí nebylo možno postavit stan, ani rozložit auto a tak jsme noc proseděli v autě s pocity velmi rozpačitými. Páteční slunečné ráno nás ale dostalo z "blbé nálady". Postavili jsme stan, nakrmili sebe i naše psí miminko a při pohledu na rybník a stráň, kde se všude volně hemžili novofundláci, jsme si připadali jako v ráji.
Po uvítání a zahájení nám pan Janda představil pana Thomase Schreibera, tajemníka BAG - RHV z Německa a jeho půvabný manšaft. Měl jsem představu, že bude následovat předváděčka záchranářské práce a my že budeme jenom jako diváci. Ale pan Schreiber nás "vtáhl do hry" a tak každý kdo chtěl, si mohl záchranářský výcvik vyzkoušet na vlastní kůži. Začalo to suchou přípravou, kdy jsme předvedli ovladatelnost našich psů a aport. Instruktor a jeho asistentky nás vždy upozornili na chyby a poradili jak je odstraňovat. Nejvíce to odskákal pan Janda, který nám to vše musel překládat. Odpoledne pak začal výcvik na vodě souběžným plaváním psovoda se psem a aportováním předmětů z vody. I tady velice obětavě pomáhaly sličné německé instruktorky a pan Schreiber nám v překladu pana Jandy poradil, jak si dál ve výcviku počínat. Na závěr nám kompletní německý tým předvedl záchranářský výcvik se svými nádhernými landsery. Večer jsme poseděli u ohně a při grilování masa a dobrém pivku probírali s ostatními nejen pejskařské problémy.
Novofundlandklub ČRV sobotu pak probíhal výcvik na vodě. Cílem bylo vyslat psa k figurantce. Pes ji vždy musel obeplavat, uchopit nabízený aport, na kterém byl uvázán záchranný prostředek (bójka, prkno, kruh) a tento dopravit až na břeh. Po zvládnutí pak pes stejným způsobem dopravoval na břeh záchranářské prostředky již zatížené figurantkou. Na závěr opět německý tým předvedl ukázky výcviku se svými psy. Večer jsme si zopakovali příjemné posezení v různorodém kolektivu, který však spojuje společná láska k novofundlandským psům a tak si bylo pořád o čem povídat.
V neděli byl výcvik završen nejen opakováním předchozích cviků, ale i nácvikem vysílání psa, který držel konec svinutého lana, ze břehu do vody k figurantovi. Tento cvik je velice obtížný, neboť doposud aportoval pes vždy k psovodovi a teď se po něm chtělo, aby aport nosil cizímu člověku. Přesto i tento cvik někteří psi zvládli. Samozřejmě nelze ze psa udělat záchranáře za tři dny, ale každý mohl vidět a hlavně si vyzkoušet jak na to, pokud bychom chtěli z našeho psa záchranáře vycvičit.
Neodpustím si však trochu kritiky. Občas jsem se za nás musel před panem Schreiberem a jeho děvčaty stydět za nedisciplinovanost našich lidí. Hlavně v případech kdy děvčata, v podmínkách ne zrovna ideálních pro koupání, čekala již ve vodě a zájemci o výcvik se sházeli jen velice pozvolna. Někteří z nás nepovažovali za vhodné se svléci (při výcviku psů k záchraně tonoucích) do plavek a snad čekali, že jim psa vycvičí Schreibrův tým. Nepříjemné byly i snahy některých o pomluvy a rozdělení této jinak výborné party-pohříchu od těch co nejméně dělali. A pokud byl někdo neuspokojen, bylo možno vše rozebrat a uvést na pravou míru při večerních posezeních u ohně v celém kolektivu, což se bohužel nestalo. Inu rejpalové se vždy najdou.
A můj celkový dojem? Krásné prostředí umocněné volně pobíhajícími psy, bezvadné chování dětí a jejich vztah ke psům a dobrá parta lidí. Překvapilo mne, jak psi, kteří z mého pohledu o výcviku ani neslyšeli, se ochotně do práce zapojovali a ti, na kterých bylo poznat že cvičí, jak rychle požadované cviky chápali a to včetně našeho čtyřměsíčního Dastyho. Odjížděli jsme spokojeni s příjemně a plodně prožitým víkendem, za což patří náš vřelý dík všem organizátorům a týmu pana Schreibera.
